Osobní web je základ úspěchu - rozhovor

Když jsem před lety zakládala svůj HR blog, vůbec jsem netušila, že na něm skončím s desítkami článků, stovkami zpráv od čtenářů a rozhovorem pro Webnode.

Ze začátku jsem psala opravdu hodně. Pak o něco méně. A poslední roky spíš nárazově podle toho, kolik bylo času, energie a chuti (spíš té energie). Paradoxně během prvních měsíců s malým dítětem vzniklo článků docela dost. Blog pro mě tehdy byl možností, jak zůstat napojená na práci, HR svět a takovou tu pracovní hlavu. Vedle péče o dítě jsem díky němu mohla školit, psát, předávat zkušenosti a směřovat část své pracovní energie a mentální kapacity někam, kde mi to dávalo smysl a je pro mě dlouhodobě koníčkem.
Pak přišel návrat do práce, školení, přednášky a život s malým člověkem, který má velmi jasnou představu o tom, jak by měl vypadat můj kalendář. 

O to větší radost mi dělá, že od jeho založení mi přišlo odhadem kolem 600 zpráv. A velká část z nich nebyly obchodní poptávky, ale poděkování, zpětné vazby nebo prosby o radu. Někdo potřeboval pomoct s životopisem. Jiný s přípravou na pohovor. Někdo řešil změnu kariéry, návrat po rodičovské nebo první manažerskou roli. A upřímně? Právě tohle mě dost baví - číst cizí CV, dívat se na ně HR očima, hledat, co kandidáta zbytečně brzdí, a navrhovat úpravy, které mu pomohou najít práci rychleji a méně krkolomně. Říkám tomu takové zpestření a klidně mi můžete napsat i vy. 

Obří radost mi dělá i to, že některé články mají přes 20 000 přečtení. A ještě větší, že články napsané před 2-4 lety jsou pořád relevantní.

Třeba:
▪️ Jak správně zamítat kandidáty
▪️ Jak hledat práci
▪️ Jak se vzdělávat v HR
▪️ Jak si vytvořit plán hledání práce

Co mi přijde jako malá osobní výhra, je fakt, že se lidé na blog nedostávají jen přes LinkedIn nebo přímé odkazy. Několik článků si našlo cestu i do vyhledávačů a dnes vím, že některé z nich bere v potaz i Google a Google AI.

Letos jsem zatím přidala 6 nových článků primárně pro nás z HR. Další mám rozepsané a čekají na moment, kdy budu mít trochu více času a hlavně psavou náladu. Jakmile je psavá, jde to všechno hladce. Tak uvidíme, kdy přijde. 

Každopádně děkuji všem, kteří blog čtou, sdílí, doporučují nebo mi napíšou milou zprávu. Bez vás by neměl smysl. A díky také Webnode a hlavně Jana LeBlanc za milý rozhovor se mnou.

PS: U důležitosti osobního webu si vždy vzpomenu na pár postů Lukáše Pítry. Měla jsem totiž párkrát moment, že jsem web chtěla pozastavit a tyhle posty mě v tom zabrzdily. Pokud řešíte to samé, přečtete si jeho článek.