Na Mars bez očekávání
Když mě Marcel Janů z VERYGUD pozval na Stage On Mars, udělala jsem něco, co normálně nedělám. Nic jsem si o té akci nezjišťovala. Žádné googlení, žádné reference. Šla jsem tam s prázdnou hlavou a možná právě proto si to tak užila. A mám potřebu se o tom krátce rozepsat.
Co to vlastně je
Stage On Mars sídlí v Paláci Dunaj na Národní třídě. Industriální prostor, uprostřed velké kruhové pódium o průměru osmi metrů, kolem něj se sesedne až sto lidí (nás bylo výrazně méně) a nad vámi chodí lidé a vy je vidíte, protože strop je prosklený (ne průsvitný!). Hodně zajímavé místo s atmosférou.
Za celým konceptem stojí Milan Šemelák - a celý večer let na Mars i osobně vedl. Jeho přístup se těžko popisuje jednou větou. Sám tomu říká (v mnoho rozhovorech) hledat nepopsatelné. Položíte si otázku, která vás trápí v byznysu nebo v životě, a pak hra začíná. Procházíte temným lesem, kde místo stromů rostou střípky odpovědí. Vaši kolegové se promění v to, co potřebujete, aby vám napověděli, jak dál. Odpověď nedostanete ve formě slidu. Dostanete ji jako zážitek a často jako další otázky.
Není to teambuilding a není to workshop. A přitom je to od všeho trochu, ale nezapadá to do škatulky. Vlastně sama nevím, zda to byl networking, work session nebo taková hodně pestrá panelovka.
Co mě překvapilo
Lidé. Na HR akcích potkávám HR komunitu. Na startupových akcích startupisty. Tady seděla okolo pódia úplně jiná směsice - věkově, profesně i životně. Na první pohled vlastně nekompatibilní skupina.
Jenže čím déle jsme spolu byli, tím víc jsem viděla, jak dobře jsou ti lidé poskládaní. Někdo přemýšlel systémově, někdo kreativně, někdo přinášel pohled z korporátu, jiný z úplně jiného světa. A z té diverzity najednou vznikaly diskuse, které by v homogenní skupině vůbec nevznikly. Tady jen taková poznámka, že diversní prostředí je často ve firmách přehlížené a firmy si tím často škodí.
Tohle si myslím, že je část kouzla, kterou organizátoři udělali vědomě. Nepotkala tam jen "svoje lidi". Potkala jsem tam lidi, kteří mě donutili přemýšlet jinak, protože jejich pohled byl diametrálně odlišný. Tedy v tomto případě, pokud máte Stage on Mars v rámci firmy, je to jiné a budete se znát.
Sama jsem se v několika hrách ocitla i přímo na pódiu. Šla jsem do toho s obavami a překvapilo mě, jak rychle ty obavy spadly. Opravdu vás to umí vtáhnout.
Fotografie by Verygud.
Co mi pak běželo hlavou
Měli jsme téma a otázky na pomezí HR/leadershipu a na ně jsme hledali odpovědi.
Přemýšlela jsem třeba nad tím, jestli musí být hledání práce opravdu tak stresující, jak ho známe. Jestli by kandidáti nemohli odcházet z výběrového řízení s pocitem, že se něco dozvěděli sami o sobě - i kdyby tu práci nezískali. Jestli by employer branding neměl méně prodávat a víc vysvětlovat. Jak moc se dá disruptovat současný trh práce a co je už pro kandidáta až moc.
A zůstala mi v hlavě jedna věc. Atraktivitu firmy netvoří benefity, kanceláře ani kampaně. Tvoří ji konkrétní lidé - manažeři, kolegové, zakladatelé. Jeden inspirativní leader je často silnější employer branding než deset kampaní. A i my sami jsme vizitkou toho, jaká firma, kde pracujeme, je.
Co jsem si odnesla
Spíš pocit než konkrétní jednu myšlenku (i když těch mám v poznámkách na třicet kousků).
Že jsme si na pár hodin dovolili být zvědaví a kreativní. Že jsme nemuseli mít hotové odpovědi. Že jsme mohli přemýšlet nahlas a klidně i změnit názor. Že jsme byli těch několik hodin bez signálu a nikdo nám tak do hry nevstupoval.
Domů jsem odcházela s velkým množstvím pozitivní energie. A to mě spíš velké množství lidí a interaktivity vyčerpává.
Takže díky Marcelovi, VERYGUD a celému týmu Stage On Mars za pozvání. Doufám, že na Mars ještě někdy poletím. A každému přeju, aby tu možnost taky dostal.
PS: Jen tam nechoďte s tím, že čekáte teambuilding nebo konferenci. Čekejte hodně otázek. A možná zjistíte, že některé věci, které vám dlouho nešly vyřešit v kanceláři, začnou dávat smysl právě tam, kde se na ně podíváte úplně jinýma očima.